Blog

Slovinsko a testování nové E-M1 Mark II

Pondělí, 25. září 2017

Tak konečně. Jakožto produktový specialista Olympus jsem se na něj dlouho těšil a jen doufal, že stihne dorazit před prodlouženým víkendem na konci října. Stihl. Nový foťák a vlajková loď Olympusu, OM-D E-M1 Mark II. Hodně se o něm mluvilo a já sám jsem byl hodně zvědavý, s čím vlastně přijde. Perfektně to vyšlo na fotografické soustředění ve Slovinsku, které jsme plánovali s kamarádem, rovněž fotografem. Takže jsem spojil příjemné s užitečným a vzal jeden z prvních kusů v ČR na výlet, podrobit jej ostrému testu.

Slovinsko jsem si zamiloval už letos v létě, kdy jsem tam byl poprvé na dovolené. Nádherná země, kde na vcelku malém prostoru najdete vysoké hory a z nich vytékající průzračné potoky a říčky, vodopády, malebné vesničky s kostely na každém druhém vrchu, vinicemi, olivovými háji a malým, ale krásným středomořským pobřežím s četnými stopami po historické přítomnosti Benátčanů.

S naším omezeným časem (necelé 3 dny) nezbývalo moc místa pro dlouhé túry a pečlivější prozkoumávání, stihli jsme ale navštívit několik parádních míst, z nichž v plánu byly jen některé z nich – jezero Bled a výhled na kostel Sv. Tomáše, národní park Triglav v Julských Alpách a údolí řeky Soči. Rychlým průzkumem nebo úplnou náhodou jsme našli také nádherné horské údolí se vsí Dražgoše a vodopády Peričnik a Šum.

Krom nového foťáku jsem vzal na otestování také klips Capture od Peak Design. Už nějakou dobu řeším, jak si focení a pohyb v přírodě zpříjemnit, abych se mohl soustředit na focení i samotné vnímání okolní krásy. Když máte těžký batoh, k tomu se vám na krku houpe těžký foťák a je vám kvůli nevhodnému oblečení střídavě zima a upocené horko, není to úplně ideální situace pro tvoření čehokoli.

U mě to začalo přechodem na bezzrcadlovku Olympus, následně výměnou klasického popruhu za Joby Pro Sling Strap a nakonec nedávno přechod na minimalistický Joby Wrist strap. Foťák pak nosím jednoduše v ruce, protože většinou jí k ničemu jinému nepotřebuju, jsem stále v pohotovosti fotit a raději nesu tu (byť oproti zrcadlovce jednoznačně menší) váhu v ruce, než na krku nebo zádech. Teď mi k tomu přibyl onen klips, díky němuž můžu v případě potřeby foťák hned zacvaknout do něj a třeba šplhat na skálu či plácnout přítelku přes zadek (když je po ruce, s kamarády to tak dobrá kombinace není).

Samotná E-M1 Mark II je jednoduše skvělá. Sofistikovaněji to popisuji na Olympusím blogu, ale aspoň stručněji to zmíním i tady.

 

Především si užívám focení s funkcí Hi-Res shot, kdy z foťáku dokážu dostat fotky s kvalitou srovnatelnout s prakticky jakoukoli full frame zrcadlovkou. Nekecám. Rozlišení 80 Mpx vykreslí ve spojení s kvalitním PRO objektivem neskutečné detaily a navíc podá věrnější barvy a méně šumu. Jde to díky stabilizátoru na čipu, který Olympus dokáže využít i k posuvu snímače pro získání takového výstupu. Když si dáte vedle sebe klasickou (v tomto případě 20 Mpx) fotku a tohle, spadne vám čelist.

 

Navíc jak se ukázalo, nový automatický kompenzační filtr dokáže zakrýt i pohyb ve scéně, který by jinak byl rozfragmentovaný. U vody to pak funguje úplně nejlépe, protože ji to ještě víc rozmaže a celkový dojem je jako bych fotil delším časem, bez potřeby ND filtru.

Na Hi-Res shot (multishot) je potřeba stativ, ale když se s ním během dne nechcete tahat, můžete pro změnu využít v tuhle chvíli nejvýkonnější stabilizátor (5 os, 5,5 EV) na světě. Když se o něco opřete, není problém dát i 2-3 vteřiny z ruky. Pořád nekecám.

U vodopádu Peričnik jsem taky mohl prověřit vodotěsnost foťáku. Přiložené video mluví samo za sebe – foťák pod pořádnou sprchou, ale tahle zkouška byla až trapně jednoduchá. Zvládl by určitě i ponoření do vody, jen mi pud sebezáchovy bránil to na vlastní triko zkoušet.

 

Co dodat, Slovinsko i E-M1 Mark II mě uchvátily a do obou jsem se bez nadsázky zamiloval. Slovinsko doporučuju jako perfektní destinaci pro focení, ale i jen pro běžnou dovolenou – krásná panenská příroda s neuvěřitelnou rozmanitostí na malé ploše, velmi milí lidi, dobrý silnice a celkově to tam člověka úplně uhrane. A foťák? Ten má dost podobný efekt.

 

 

 

Sbalit příspěvek

Fotka Les maluje - jak vznikla

Pondělí, 25. září 2017

Než se dostanu k aktuálnějším fotkám, rád bych se vrátil k vybraným starším snímkům, které vznikly za nějakým způsobem zajímavých okolností, nebo si jich zkrátka z různých důvodů vážím. Mezi ně rozhodně patří fotka Les maluje.

 

Tehdy jsem byl na volné noze a neměl zrovna moc do čeho píchnout. Abych neseděl doma a trochu se dostal do pracovnějšího naladění, vyrazil jsem s notebookem do lesů okolo Roudnice nad Labem, kde to mám rád a není to daleko. Foťák jsem vzal samozřejmě také.

 

Lesy, město i všechno okolo zahalovala hustá mlha, a tak nešlo neudělat si pauzu a nevyjít si zkusit alespoň něco vyfotit a nasát atmosféru. Ty stromy mě tam zaujaly, působily opravdu majestátně a i v hustém lese vyčnívaly mezi ostatními. Vrátil jsem se ale jen s vcelku pěknými, nicméně obyčejnými „cvaky“, které mi nestály za další zabývání se jimi.

 Les maluje

 

Jednou za čas (většinou v zimě) ale projíždím staré fotky a hledám případné zapomenuté klenoty. Většinou marně. I v tomhle případě jsem fotku – byla původně na výšku - viděl hned několikrát s různými intervaly, ale pořád jsem nevěděl, jak by mohla fungovat.

 

Až pak po x-tém pohledu jsem to najednou uviděl. V hlavě mi bleskl obraz a já přesně věděl, jak má fotka vypadat a co s ní mám udělat. Musím říct, že se mi samotnému hodně líbí, protože je úplně jiná, než jaké běžně fotím. A také proto, že mi tak dlouho ležela v počítači a čekala na objevení. Tímto chci říct, že má něco do sebe uchovávat RAWy a občas se k fotkám vracet. Mám víc takových, ale o těch zase příště.

Sbalit příspěvek

První krajinářský workshop!

Pondělí, 25. září 2017

Už nějaký čas jsem v sobě nosil přání uspořádat krajinářský workshop. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se s Fotolabem na vyzkoušení takového konceptu letos na podzim v rámci jejich fotokurzů, na kterých jsme za Olympus už dříve spolupracovali. Těšil jsem se na to. Byl to nejdražší (už jen díky ubytování) a nejrozsáhlejší workshop v nabídce, lidí se ale přihlásilo dostatek, a tak se akce mohla uskutečnit.

 

Cestou na místo, krásných Rynartic ve východní části Českého Švýcarska, jsem projížděl bukovými lesy se žloutnoucími lístky a kochal se. Bylo zataženo, mlha a poprchávalo. Mně to ale nevadilo, tak nějak jsem s tím počítal a věděl, že to není problém, zvláště tady. Příjezd, milý personál hotelu a příprava prezentace a techniky. Potom oběd, přivítání s účastníky a hurá do akce.

 

Počasí nám hned od začátku ukázalo, co všechno nás při fotografování krajiny může potkat, a na co musíme být připraveni. Zima a vytrvalý déšť nebo mrholení nás provázely po celou dobu a leckdo by to v takových podmínkách rovnou zabalil a jel domů do tepla. Nám to však na elánu neubralo, a jelikož jedno z hesel workshopu bylo „Neexistuje špatné počasí pro fotografování“, byly dané podmínky opravdu symbolické.

 

 

Většina z nás disponovala zatěsněnými fotoaparáty OM-D a objektivy řady PRO M.Zuiko Digital, které si navíc účastníci mohli také zapůjčit k vyzkoušení. Díky tomu se nemuseli bát o své přístroje a plně se soustředit na samotné focení a krásu zdejšího prostředí. České Švýcarsko má v tomto obrovskou výhodu v podobě oněch rozlehlých a atmosférických listnatých lesů, a hlavně úchvatného, hluboko zapuštěného údolí řeky Kamenice, kde jsme strávili většinu času.

 

CO SE VLASTNĚ ÚČASTNÍCI V RÁMCI WORKSHOPU NAUČILI?

  • Jak nastavit fotoaparát v různých podmínkách a pro různé typy krajinářských fotek
  • Jaké příslušenství zvolit pro různé situace
  • Nejosvědčenější kompoziční postupy s konkrétními příklady
  • Co na fotce naopak nefunguje + konkrétní příklady
  • Chování světla a prostředí v různých denních dobách a ročních obdobích
  • Jaké typy fotek se dají fotit v deštivém a zamračeném počasí
  • Čeho si všímat na místě a jak hledat zajímavé pohledy
  • Práci s Photoshopem včetně několika speciálních triků

Krom nových znalostí a praktické zkušenosti si také všichni odvezli krásné fotky, zejména tekoucí Kamenice s až snovou, ranně podzimní atmosférou. Dle rychlé zpětné vazby všichni odjížděli spokojení a s motivací a chutí rozvíjet získané vědomosti. Dělá mi radost, když můžu lidem něco předat a nadchnout je, takže i já jsem odjížděl s úsměvem na tváři a dobrým pocitem. Utvrdil jsem se, že tohle má smysl a chci to dál dělat.

 

Určitě tedy budou další workshopy – příští rok na jaře a na podzim je chceme opět s Fotolabem uspořádat.

Sbalit příspěvek

Focení Českého Šternberku

Pondělí, 25. září 2017

Nikdy by mě nenapadlo, že se mi jednou podaří udělat pěknou fotku z auta. Ale u Českého Šternberkuse zkrátka zadařilo.

Cestou z Jihlavy se nad rozkodrcanou D1 vyskytla neskutečná scenerie, kdy se nebem honily hned 2 bouřky po obou stranách dálnice, před náma (jel jsem s přítelkou) ale byla modrá obloha s pár mráčky a neodbytným sluncem.

Doufal jsem, že stihnu vyfotit hrad s tou až kýčovitou scenérií zapadajícího slunce a blížících se temných mraků. To se nepovedlo. Jenže přišlo něco mnohem lepšího.

Pohádkový hrad

Bouřka nás zastihla po pár cvacích, a tak jsme rychle zvolili bezpečí šikovně postaveného auta. Než jsme se rozjeli, naposledy jsem pohlédl na hrad a jen žasl. Stěží jsem ho viděl přes provazy prudkého lijáku, do toho ale pořád svítilo ono neodbytné slunce a vytvářilo úžasnou scenerii. Naštěstí jsem měl u sebe skvělý objektiv M.Zuiko Digital 40-150mm f2.8 PRO. Nebyl čas na hrdinství, stáhl jsem okénko a poprosil přítelkyni o trpělivost, zatímco musela zaražená do sedačky snášet studené kapky. Výsledný záběr je popravdě složen ze dvou fotek, ale i když díky dešti působí skoro jako grafika z počítačové hry, všechny úpravy se týkaly prakticky jen kontrastu a barev. Občas se holt zadaří.

 

Děkuji své drahé polovičce za trpělivost, i díky níž se tento záběr povedl:-).

Sbalit příspěvek