Přestože jsem si původně myslel, že Projekt Tulák bude především o důkladné přípravě, jasném záměru a předem vytipované lokalitě, prakticky všechny (snad až na tu první) dosavadní 4 fotky nakonec vznikly jako jedna velká improvizace. A fotka Splynutí s přírodou je asi vůbec největším překvapením pro mě samého.

—

S kamarádem a rovněž fotografem Milanem Strachotou jsme na podzim 2018 vyrazili do Českého Švýcarska, původně se záměrem fotit primárně krajinu. To se ostatně i vcelku dařilo. Vzal jsem s sebou ale i „kostým“ pro focení Tuláka, jakkoli jsem žádnou jasnou vizi neměl – zkrátka, kdyby byla chuť.

Zvláště vlivem počasí, které úplně nepřálo výhledům do krajiny, rozhodli jsme se nakonec vyrazit do údolí Křinice. Představa Tuláka, brodícího se potokem, dostávala čím dál jasnější obrysy. Rozhodl jsem se to zkusit. Po pár fotkách samotné Křinice, jsem umístil foťák na stativu do proudu, hodil na sebe plášť a opásal se mečem. A pak to začalo.

Chodil jsem dokola sem a tam a máčel si boty (jak se naštěstí ukázalo, skutečně voděodolné), plášť i kalhoty ve studené vodě. Občas lehce komicky balancoval na kamenech, občas už, už padal do vody, stříkaje vodu všude okolo. Původní nápad přitom byl, že budu stát prakticky přímo před foťákem a zachytím výstřik vody po došlapu. Jak jsem se mýlil! Milana jsem instruoval, aby držel spoušť s nastaveným sekvenčním snímáním, pro jistotu hned, jakmile vyjdu směrem ke korytu. Ukázalo se to být velmi prozíravé. Vzniklo z toho také toto krásné (a naštěstí krátké) časosběrné “video”:

Když celé tohle divadlo skončilo a prohlížel jsem výsledné fotky, tahle mě okamžitě praštila do očí (na rozdíl od těch, z nichž jsem chtěl vybírat původně). Kouzlo toho, že jsem v danou chvíli prakticky nijak nepózoval a opravdu se snažil zdárně přebrodit potok, vyústilo v to, že postava Tuláka působí autenticky a nestrojeně.

Při focení jsem použil fotoaparát OM-D E-M1 Mark II a ultraširoký objektiv M.Zuiko Digital 7-14mm F2.8 PRO. Perfektně se při tom osvědčila jejich opěvovaná voděodolnost:-).

Nutno však dodat, že u téhle fotky jsem se (opět) pustil do velmi pokročilých retuší a montáží. Např. mlha v tu chvíli žádná nebyla a je celá dodělaná v post processu. Práce na fotce bylo v počítači ještě hodně, ale výsledek, myslím, stojí za to. To mi potvrdilo také její vybrání do úzkého výběru fotografií publikovaných v prestižní webové galerii 1x.com, což je velmi příjemné ocenění práce, kterou jsem fotce věnoval. O tom, jak jsem fotku upravoval, mám v úmyslu se časem také rozepsat.