FOTOGRAFOVÁNÍ KRAJINY I. – TECHNIKA

8. 10. 2018

V rámci mého působení v Olympusu jsem napsal 2 články o fotografování krajiny. V tomto prvním díle jsem se zaměřil na oblast techniky – tápete nad tím, jak nastavit fotoaparát či jaký objektiv zvolit, abyste docílili fotografie, po níž toužíte? Zde se uceleně a přímočaře dozvíte, jak na to.

Fotoaparát a jeho nastavení

 

Fotografování krajiny nevyžaduje, na rozdíl např. od sportu, od fotoaparátu prakticky žádné speciální funkce. Klíčová je hlavně možnost nastavit základní parametry – clonu, čas a ISO. Pochopitelně zde narážíme na určitá specifika a osvědčené postupy pro různé situace s ohledem na tvůrčí záměr. Podívejme se tedy na jednotlivé klíčové parametry:

 

Clona

U krajinářské fotografie nám jde zpravidla o co nejvyšší hloubku ostrosti a tím důkladné proostření celého záběru – od nejbližšího místa po nejvzdálenější. Toho docílíme nejtypičtěji přicloněním. Používají se obvykle clonová čísla F8 – F11, neboť v tomto rozmezí mnoho objektivů dosahuje všeobecně nejlepších výsledků z hlediska ostrosti kresby, a navíc se nedostáváme do příliš vysokých hodnot clonového čísla F, kdy již dochází k nežádoucímu fyzikálnímu jevu, zvanému optická difrakce (viz níže).

 

Čas

Rychlost závěrky je v krajině poměrně variabilní a standardně se jí zabýváme hlavně při focení z ruky s ohledem na roztřesení záběru. Zde platí pravidlo převrácené hodnoty ohniska, jež udává, jak dlouhý čas bychom měli být schopni udržet z ruky. Fotíme-li tedy ohniskem 50mm, měli bychom dokázat udržet časy 1/50s a kratší – pochopitelně se jedná jen o orientační hodnotu. Tato hodnota se navíc týká pouze situace, kdy fotoaparát ani objektiv nejsou stabilizované. S Olympusem pak tedy nastává docela jiná situace (viz níže).

 

S rychlostí závěrky lze ale pracovat také kreativně, a to zejména při dlouhých časech. Ty volíme v případech, kdy chceme záměrně rozmazat část scény, kde dochází k pohybu – typicky tedy vody či mraků.

 Odtékající – čas závěrky 20s

ISO

S nastavením ISO je to u krajinářské fotografie jednoduché – vždy se snažíme pracovat s co nejnižší hodnotou (u Olympusu ISO 200). Abychom nemuseli nastavovat vyšší hodnotu ISO a vyhnuli se tak ztrátě kvality obrazu, raději použijeme stativ a nastavíme delší čas závěrky. Když však stativ nemáte, nevadí – velmi nápomocný je v takovém případě u aktuálních modelů OM-D právě 5osý stabilizátor.

 

Ostření

V krajině typicky ostříme pomocí běžného automatického ostření S-AF, případně manuálního MF. S oblibou se používá ostření na tzv. hyperfokální vzdálenost, kdy dochází k největšímu proostření scény (v závislosti na hodnotě clony). Hyperfokální vzdálenost je možné spočítat, ale v praxi je jednodušší ji odhadnout jako cca 1/3 vzdálenosti mezi objektivem a nejvzdálenějším bodem na snímku. Na tuto vzdálenost je pak třeba zamířit ostřícím bodem a zaostřit.

 

Měření expozice

Měření expozice nastavujeme pro focení krajiny prakticky výhradně plošné (maticové), neboť obvykle zachycujeme velkou scénu s různými jasovými hodnotami. Plošné měření se snaží vzít všechny tyto části v úvahu a dopočítat podle toho nejvhodnější expozici. Další možností je např. použití tzv. zonálního systému s bodovým měřením expozice.

 

 

Výhody fotoaparátů Olympus pro focení krajiny

 

Hloubka ostrosti

Jak již bylo zmíněno, při focení krajiny obvykle pracujeme s co největší hloubkou ostrosti, abychom ideálně docílili proostření záběru od popředí až po pozadí. Hloubka ostrosti je ovlivněná ohniskovou vzdáleností objektivu a nastavením clony, tedy velikostí clonového čísla F. Každý objektiv zde však naráží na limity fyzikálních zákonů. Od určité úrovně (zjednodušeně řečeno jakmile je clonové číslo F dvojciferné) se začíná na výsledné fotce projevovat optický jev zvaný difrakce, kdy se světelné paprsky lámou o hrany otvoru (clony), jímž procházejí. Na snímač pak dopadají rozptýlené, což má naopak za následek specifické rozostření celé fotky.

 

Jak známo, fotoaparáty Olympus používají systém Micro 4/3, s tzv. crop faktorem 2x. Tím se násobí jak ohniskové vzdálenosti objektivů, tak clonové číslo z hlediska hloubky ostrosti (nikoli světelnosti). V důsledku tedy při clonovém číslu F8, kdy se ještě optická difrakce neprojevuje, získáte hloubku ostrosti odpovídající cloně F16 na plnoformátovém čipu, a to při zachování ostrosti kresby!

 

Kompaktní rozměry + váha

S fotografováním krajiny úzce souvisí pohyb v mnohdy náročném terénu a dlouhé pěší túry. Nezanedbatelnou roli pro vaše focení pak hrají i faktory jako je oblečení a obuv, zda máte kvalitní batoh a stativ a v neposlední řadě na samotných rozměrech a váze vašeho fotoaparátu a objektivů.

A právě rozměry a váha jsou velkou devizou bezzrcadlovek Olympus. Vyvážené a celkově kompaktní rozměry těla a objektivů vám ušetří místo v batohu a výrazně nižší váha oproti zrcadlovkám i konkurenčním, zejména plnoformátovým bezzrcadlovkám, vám umožní pohybovat se s větší lehkostí a šetřit energii na samotné focení, případně vzít s sebou více objektivů při zachování stejné váhy. To vše s vysokou optickou kvalitou.

 

Stabilizátor

Jadna z největších technických výhod fotoaparátů Olympus (konkrétně řady OM-D) je bez pochyby unikátní stabilizační systém. V případě vlajkové lodi E-M1 Mark II se jedná o dosud nejvyšší dosažený výkon stabilizátoru na světě, a to 5,5 EV. Reálně pak tedy udržíte až 25,5 , tedy cca 45x delší čas než bez stabilizátoru! V praxi pak dle výše zmíněného příkladu při focení ohniskem 50mm nemusíte fotit časem 1/50s, ale až 1/1,3s . Díky této možnosti pak nemusíte zbytečně zvyšovat ISO a zhoršovat tak optickou kvalitu snímku, ani používat stativ.

Objektivy – jaká ohniska pro jakou situaci?

 

Širokoúhlý

Širokoúhlý záběr (u Olympusu ohniska cca 7-17mm) se v krajině používá pro zdůraznění hloubky prostoru a vzdáleností mezi jednotlivými objekty, stejně jako pro zvýraznění popředí oproti zbytku fotky. Některé scenerie mohou přímo vyžadovat použití širokoúhlého ohniska, aby bylo možné vše potřebné do fotky umístit, je ale nutné dát si pozor na proporce, aby objekt v popředí zcela nezastínil vše ostatní. Výhodou širokoúhlého ohniska je pak také vyšší hloubka ostrosti, jež je u širokoúhlých záběrů krajiny žádoucí.

 

 Vyhlídka Máj – ohnisko 8mm

Střední ohniska

Ohniska v rozmezí cca 17-40mm jsou blízká úhlu pohledu lidského oka, jsou ale také již náročnější na použití při fotografování přírodních motivů. Nejvíce využití najdou např. v lese, kde je možné – zvláště v případě vyšší světelnosti (F2.8 a menší) – zachytit atmosféru prostředí pomocí nízké hloubky ostrosti.

 

 Ticho a klid – ohnisko 40mm

Teleobjektiv

Také teleobjektivy (u Olympusu cca 40 a více mm) mají své využití v krajinářské fotografii, a to častější, než by leckdo čekal. Mnohdy jsou zajímavé objekty a krajinné prvky hodně vzdálené a je třeba si je objektivem notně přiblížit. Další podstatnou vlastností teleobjektivů je práce s perspektivou a hloubkou ostrosti. Zatímco u širokoúhlého záběru se vzdálenosti mezi objekty opticky prodlužují, u teleobjektivu naopak dochází ke zplošťování scény a zvýrazňování pozadí. Velmi dobře se takto dá zachytit vrstvení krajiny – v takovém případě ovšem nesmíte být příliš nízko ani vysoko, ale ideálně v podobné výšce jako místo, kde se krajina vlní.

 

Rozjímání v polích – ohnisko 150mm

Filtry – výhody a využití v krajinářské fotografii

 

Málokteré fotografické odvětví tolik vybízí k používání fotografických filtrů, jako právě krajinářské. Můžete využít barevné, oteplovací, přechodové, neutrální šedé, polarizační… Pravdou je, že mnoho filtrů již je dnes možné bez obtíží nahradit softwarově, zmíníme zde tedy dva nejdůležitější, jejichž vlastnosti z principu v softwaru nejdou napodobit.

 

Polarizační filtr

Polarizační filtr, neboli lidově „polarizák“ patří k základní výbavě krajinářského fotografa. Má 2 klíčové vlastnosti:

  • Filtruje odlesky z vodní hladiny, oken a dalších povrchů
  • Zvýrazňuje oblohu ztmavením její modré části, díky čemuž vyniknou mraky + zvýrazňuje barvy.

 

Druhý zmíněný efekt je možné poměrně zdárně napodobit softwarově, nicméně pokud chcete odrušit odlesk na vodní hladině, abyste viděli např. na kameny pod ní, nedocílíte toho žádným jiným prostředkem.

 

Polarizační filtr zároveň velmi pomáhá zejména v lese, kde odstraňuje odlesky na listech stromů, čímž zvýrazňuje barvy. Také zde by bylo možné do jisté míry tento efekt nahradit prací s barvami ve fotografickém editoru; jen velmi těžko byste ovšem docilovali kýženého výsledku a bylo by třeba barvy pracně „rekonstruovat“, zatímco při použití filtru jsou zaznamenány okamžitě.

 

Před použitím polarizačního filtru

Stejný snímek s použitím maximálního efektu polarizace 

 

ND – neutrální šedý filtr

Tento filtr, připomínající svářečské sklo, se používá z jednoho jednoduchého důvodu – kvůli možnosti prodloužení času expozice bez přeexponování záběru. Pokud byste totiž chtěli za bílého dne rozmazat pomocí dlouhého času závěrky např. tekoucí vodu, dříve by vlivem jasného okolního světla došlo k přeexponování snímku a fotka by se stala nepoužitelnou. S použitím ND filtru si můžete dovolit fotit i několikavteřinové časy, aniž by došlo k přeexponování. Intenzita ztmavení se u těchto filtrů udává typicky ve stupních EV (např. -6 EV) či dle míry zeslabení světla (např. 64x, resp. ND64).

 

Filtry s hodnotou do ND64 lze použít spíše v již slabším světle v lese či za šera, neboť příliš výrazně čas závěrky neprodlužují, zatímco filtry na úrovni např. ND1000, neboli -10 EV lze již bez problémů použít i pro několikavteřinové časy za jasného letního dne.

Mallorský maják – foceno s ND filtrem ND1000 (-10 EV) s časem závěrky 4s (z ruky!)

V příštím článku se budeme zaobírat neméně důležitým tématem krajinářské fotografie, a to kompozicí, aneb jak volit motiv fotky a jak jednotlivé prvky poskládat, aby na fotce „fungovaly“ a vytvářely kýžený estetický dojem.

Spread the love

, , , ,

Leave a comment

Your email address will not be published.Field is required

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>